Švéd Peder Fredricson sbírá už delší dobu jeden parkurový úspěch za druhým, na světě asi není jediný fanoušek skokového sportu, který by jeho jméno neznal. Přitom, jak sám říká, skutečně dařit se mu začalo kolem čtyřicítky. Zpočátku se věnoval úplně jiné disciplíně, dokonce ani na jeho první olympiádě nestartoval v parkuru. Možná je toho víc, co jste o jednom z nejlepších jezdců světa nevěděli. 

 

Letos dvaapadesátiletý Peder vyrůstal se starším bratrem Jensem, rovněž úspěšným parkurovým jezdcem, na venkově nedaleko Stockholmu. „Myslím, že to byl výborný start do života s koňmi, protože jsme byli naprosto svobodní. Neměli jsme žádné cíle, které bychom museli plnit,“ vzpomíná Peder, který od třech let jezdil na ponících, stejně jako Jens. 

 

Po pár letech přišla otci chlapců Ignvarovi Fredricsonovi nabídka na práci v hřebčíně a jezdeckém centru ve Flyinge. Ingvar, jenž pracoval celý život jako veterinář a získal v tomto oboru i titul profesora, ve Flyinge zastával pozici ředitele. 

 

 

V té době ve středisku trénoval třeba Jan Jönsson, olympijský medailista z roku 1972 ve všestrannosti, také top skokan Peter Eriksson nebo výborná drezurní jezdkyně Kyra Kyrklund. Bratři od nich čerpali zkušenosti, hlavně od Jana Jönssona.

 

„Každý den jsme přišli ze školy a chtěli jezdit. A on nás trénoval a byl moc šťastný, že nám může pomoct,“ vzpomíná Peder, který, přestože je špičkovým skokovým jezdcem, prožil úspěšnou část kariéry také ve všestrannosti.

 

 

Spolu s plnokrevnou klisnou Hilly Trip se stal nejprve juniorským mistrem Švédska, pak skandinávským mistrem, a nakonec v roce 1989 mistrem Evropy. O tři roky později byl ve všestrannosti nominován na olympiádu do Barcelony. Byl v té době nejmladším olympionikem v historii švédského jezdectví. 

 

„Drezura byla příšerná,“ popisuje se smíchem Peder olympijský start. „Hilly Trip byla vysloužilý dostihový kůň. Když jsme přišli do obdélníku, myslím, že si vzpomněla na staré časy z dostihů a celou úlohu cválala. Byl jsem předposlední a skutečně jsem nemohl uvěřit, že by byl někdo ještě horší než já!“ Přes kros a parkur se ale propracoval až na konečné čtrnácté místo.

 

Absolvoval i stáž u novozélandské legendy military Marka Todda, na jehož koni jel Světové jezdecké hry 1994 v Haagu. Na dobu v jeho stáji ve Velké Británii vzpomíná jako na jedno z nejhezčích období v kariéře. Hodně ho ovlivnil pobyt v Německu, po kterém se začal věnovat už jen parkurovému skákání. 

 

Uplynulo více než deset let, než se nenápadně propracoval do nejvyšších soutěží. Jeho bratr, který byl svého času známější a úspěšnější, mu přenechal nejlepšího koně, klisnu Rebeccu. S tou Peder absolvoval na přelomu milénia i pár soutěží v reprezentaci. 

 

 

Peder vydal knihu vzpomínek a jako jeden ze zásadních momentů v životě v ní označil rok 2002, kdy mu nabídla spolupráci společnost H&M, která ve Švédsku významně podporuje jezdecký sport. „To byl absolutní zvrat, pokud by nevstoupili do mé kariéry, vypadala by úplně jinak. A celý můj život také.“

 

V knize také s humorem vzpomíná na dobu před více než dvaceti lety, kdy už měl kontrakt s H&M, ale nebyl v žebříčku dostatečně vysoko, aby značku mohl prezentovat na nejvýznamnějších mítincích. Při tradiční Sweden International Horse Show ve Stockholmu tak splnil jiné zadání firmy, když musel zpívat a tančit na pódiu. „Pro někoho by to možná bylo v pohodě, ale já zpívat a tančit neumím. Kdyby se mi to stalo dnes, udělal bych to se smíchem, ale tehdy mi do smíchu nebylo,“ vzpomíná a dodává, že věří, že jeho kniha pomůže dalším jezdcům, kteří třeba ztrácí naději, že se jejich kariéra ubírá správným směrem.

 

Každopádně i díky podpoře velké oděvní firmy se mu postupně dařilo získávat lepší koně a dosahovat lepších výsledků. V roce 2004 startoval úspěšně na olympiádě v Aténách v parkurových soutěžích, a to s koněm Magic Bengtsson. Byl čtvrtý jako jednotlivec a Švédi obsadili druhé místo v soutěži družstev. 

 

 

Nejlepší léta však, i podle jeho slov, prožívá až od olympiády v roce 2016 v Riu, kde si s hnědákem All In vyjel individuální stříbro. Pak už šla jeho skoková kariéra strmě nahoru. 

 

Na mistrovství Evropy 2017 v Göteborgu bral mezi jednotlivci zlato, za rok nato převzal stříbrnou medaili spolu s kolegy z týmu při Světových jezdeckých hrách v Tryonu. Na stupních vítězů stál po boku Fredrika Jönssona, syna Jana Jönssona, jenž v dětství a pubertě ve Flyinge tolik ovlivnil jeho vstup do sportu.

 

V roce 2019 obsadil třetí místo ve finále World Cupu, vybojoval týmové zlato a individuální stříbro na olympiádě v Tokiu v létě 2021 a zanedlouho pak bronz na evropském šampionátu v Riesenbecku, dále první místo s družstvem na mistrovství světa v Herningu o rok později, a nakonec nedávné třetí místo ve finále Světového poháru 2023/2024 v Rijádu. 

 

 

Hlavně olympijská soutěž v Tokiu se zapsala do historie jezdeckého sportu neskutečnou vyrovnaností výkonů a dechberoucím rozeskakováním mezi jezdci USA a Švédska, kdy právě na Pederovi ležela odpovědnost v rozhodujícím momentu. On předvedl strojově přesnou a rychlou jízdu „bez nervů“ a s nulou dovedl vynikající švédské trio k vítězství. Spolu s ním závodili Henrik von Eckermann a Malin Bayrard Johnsson.

 

U většiny jmenovaných úspěchů byl hnědák belgického původu All In, jenž ukončil kariéru na začátku roku 2023. Dalšími špičkovými koňmi v sedle s Pederem byli Hansson WL, Christian K nebo aktuálně nejlepší bělouš Catch Me Not S.

 

 

Peder Fredricson je nejen výborným jezdcem, ale má také zájmy úplně mimo tento sport. „Jsem vlastně rád, že jsem měl takový pozdní nástup do vrcholového parkuru. Začal jsem být úspěšný až kolem čtyřicítky. Mezitím jsem měl deset až patnáct let, kdy jsem se věnoval i jiným věcem, jako je malování, budování rodinné farmy nebo westernové ježdění.“ Olympijský vítěz je totiž také grafikem. Navrhl mimo jiné piktogramy jednotlivých disciplín, které používá Mezinárodní jezdecká federace FEI.

 

Jeho domov na jihu Švédska je plný dekorativních předmětů. Vyrobil je buď on, nebo jeho žena Lisen, jež je také parkurovou jezdkyní. Společně vychovávají tři syny. Zatím se ale zdá, že jen jeden půjde ve stopách rodičů. 

 

Zdroj: FEI, Chrono of the Horse